Postižení cestovatelskou horečkou
Ačkoliv je Saša Ryvolová celý život srdcem trampkou (mimo jiné díky svému dnes již zesnulému manželovi Wabimu Ryvolovi), velké cesty do světa podniká až v poslední době. Vydala se také do Indonésie a vznikla z toho pozoruhodná kniha Indonésie, batoh a já.
Autorka popisuje svá dobrodružství s takovou lehkostí a humorem, že je těžko uvěřit, že je to její prvotina.
„Cestování je svého druhu postižení a projevuje se především zcela převráceným žebříčkem hodnot,“ tvrdí Saša a dokládá to tím, že jen málokdo „obětuje své celoroční, eventuálně celoživotní úspory na to, aby mohl strávit několik týdnů v maximálním nepohodlí v neznámém a mnohdy nebezpečném prostředí“.
Deník z cest píše v nejrůznějších prostředích, v rozhrkaných autobusech, ale i na domorodé loďce. Cestuje s přítelem Václavem, který je, jak říká, romantickou láskou přes Internet. Oba se shodli na tom, že toho chtějí vidět co nejvíc, byť by je to mělo stát nějaké to nepohodlí.
„Naše první cesta byla do Indie, ale to nebylo ještě na vlastní triko. Jeli jsme s cestovkou a scelilo nás to dokonale – šestatřicet dnů vteřinu za vteřinou jsme totiž byli vedle sebe my dva, kteří jsme se předtím znali teprve čtrnáct dnů. Od té doby jsme spolu“.
V knížce Indonésie, batoh a já popisuje Saša své dvě cesty do krajů skrytých před turistickým boomem. Její postřehy jsou nejen vtipné a zábavné, ale také slouží jako průvodce pro ty, kteří by je chtěli následovat. Okouzlila ji neskutečná různorodost ostrovů a ostrůvků, ostrovní lidé i exotická zvířata. Zcela nezištně dává rady, jak jednat s domorodci, čeho se vyvarovat a na co z oficiálních průvodců se nespoléhat. Možná, že se narodila Betty Mac Donaldová na cestách.
Zuzana Pšenicová, redaktorka VP
Vyšlo ve Večerníku Praha 24. 2. 2004.
~