Indonésia bagus sekali
Vše začalo náhodným setkáním se Sašou Ryvolovou (pro nezasvěcené: vdovou po Wabim) v jedné pražské hospůdce. K mému překvapení se na stole objevila její první kniha ještě vonící tiskárnou, po jejímž ochutnání v hluboké noci se mi zachtělo aspoň kousek kouzla těch několika papírových stran přenést i na vás.
Saša vytvořila s Václavem Lomičem sehraný tandem cestovatelů, který se nástrahami jiných světů probíjí mnohdy sice s obtížemi, ale vždy s optimistickou a pohodovou náladou. Což se pochopitelně ve vyprávění z obou cest zřetelně odráží.
Indonésii většina z nás vidí jako exotickou vzdálenou krajinu, kterou vnímáme především při líčení teroristicko-katastrofických zpráv. Saša, jak je již z názvu článku patrno (v překladu Indonésie je krásná!) přibližuje zemi jinou, živou, mnoha barev a vůní, plnou zajímavých lidí. Nejde o obyčejnou cestopisnou knihu ani o průvodce, ale o chytře a poutavě namalovaný příběh putování, navíc prokládaný vtipnými poučkami s humorem až Murphyovským: „Cestujete za poznáním a dobrodružstvím. Pokud na tohle nepřistoupíte, mohu vám doporučit například Luhačovice – taky je tam hezky, a domů to máte nepoměrně blíž!!“
Střídají se tu obrazy nám bližší (jako eskamotérské kousky řidičů, smlouvání, becak rikši…) i obrazy méně známé (satelitní antény na chýších, gumovníkové plantáže, stínové divadlo) nebo neznámé, ncméně po přečtení knihy se do paměti hluboce zabodávající (koteka či hutan huťan).
Někdy až zamrazí – po palbě kamenů na vlak nebo přo pohledu na vybouraný autobus v hloubi rokle, kterým se naši cestovatelé původně měli vydat. Kniha vás protáhne i nástrahami místního klimatu, rychlým stmíváním, tropickými lijáky, krásou korálových útesů i ochutnávkou místních specialit. Vše dokreslují setkání s místním zvcířectvem od blech po potkany, barevný podmořský svět korálů, ptáky rajky až po orangutany či ochechule. A samozřejmě nemohou chybět ani nejkrásnější památky země – kamenné obětní stoly, budhistické i hinduistické chrámy, skalní hroby Torajů či plovoucí vesnice… A vše, co si vlastní fantasií těžko dovedete představit, vám přiblíží spousta černobílých i barevných fotografií.
Jakoby mimochodem na stránkách dostanete i několik rad, co všechno se vyplatí přibalit kromě odvahy a touhy po poznání do batohu. A nakonec i tu nejdůležitější radu pro cesty po tomto souostroví: „Frázi „Pospěšte si – spěchám“ se vůbec neučte – nikdo by ji nepochopil.
Milan Belmondo Plch
Vyšlo ve Folk and Country 3/2004 v rubrice Hudební knihovnička.
~