Jordánsko a Jeruzalém
Hášimovské království Jordánsko!
TAK už jsme na cestě do Vídně, už ve vlaku mezinárodní společnost, vedle mne sedí Mauricius, naproti Vaškovi Sýrie. Právě jsme tématicky poobědvali vídeňský řízek z vlastních zásob - ještě že nejedeme do Madridu! Španělský ptáček by se v kupé servíroval obtížně! O půl šesté už vzlétáme vstříc biblickým zážitkům Jordánska. Zdravíme všechny příznivce!
Ammán
Po sedmnácti hodinách přesunů konečně Ammán, je lehce po půlnoci! Padáme únavou v hostýlku páté cenové skupiny (Cliff hostel), hlavně že voda teče, větrák větrá, "stěrače stírají"... Ranní ptáče doskáče vzhůru na památky – doslova! Město je usazené mezi několika kopci a prý jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených míst na celém světě! Počasí nám přeje, je lehce pod mrakem, vedra zatím neudeřila, sláva Alláhovi, protože Citadela je opravdu úplně nahoře na vršku Džabal al-Qala´a. Prošla úspěšně tisíciletou historií, i když její pozůstatky zahrnují dnes hlavně období římské, byzantské a ummajovské… Z Herkulova chrámu zbyl už jen podstavec, dva sloupy a tři prsty! Obrovské a mramorové! Patřily nejspíš samotnému Herkulovi – tedy jeho soše, ze které se ale nic víc nezachovalo. Z 1. poloviny 8. století naopak Ummájovský palác s pěknou kopulí a vnitřní výzdobou v audienční síni, byzantská bazilika a cisterna.
V muzeu pár opravdu unikátních kousků včetně sošky rodící ženy! Schody z kopce dolů ústí skoro přímo proti pečlivě zrestaurovanému římskému amfiteátru z 2. století, který stojí na úpatí vrcholku Džabal al-Džoufá a vejde se do něj 6.000 osob! Na první den paráda, jen tak dál!
Pouštní hrady
Přituhuje! Ráno jsme si pronajali autí-čí-čko, maličké a blankytně modré, pročež dostalo jméno "Modrý anděl" alias "Gréta Garbo". Jezdí bezpečně a pomaličku, do kopce netáhne, ale na retardéry je kabrňák! I klimatizace je funkční, což je obzvlášť pozitivní, protože po celou dobu našeho putování je v terénu hezkých 40°C! Na pouštní hrady ideální teplota! Ten první, Kasr Haranná označuje světoznámý průvodce Lonely Planet (dále jen LP) jako nejfotogeničtější ze všech - pokud holá kamenná krabice lahodí něčímu oku, nelze než souhlasit! Další, Kusajr Amra je zapsaný v UNESCO právem, nejspíš to byl malý letohrádek neřestí zdejších chalífů. Na stěnách je totiž spousta "hambatých" fresek nahých ženských postav a loveckých scén (vcelku standard), ale i kuriózní kresba medvěda, který hraje na bendžo! Příslušný hudební nástroj bendžem ovšem pojmenoval právě autor LP, patrně si neporadil s přepisem správného názvu do angličtiny, ačkoliv s češtinou by pochodil ještě hůř, protože v originále se ta strunná věc jmenuje - „úd“.
Ještě nám pro dnešek zbývá Kasr Al-Azrak, ve které pobýval slavný T.E. Lawrence, zvaný Lawrence z Arábie! Dneska bohužel z bývalé slávy zbyly jenom ruiny, ale jednu velkou zajímavost nezničilo ani zemětřesení! Masivní čedičová vrata, která se otáčela na kamenných čepech a sám Lawrence popisuje, že se zavírala s takovým třeskem, až se celá západní hradba otřásala! Prásknout dveřmi někomu před nosem chtělo zjevně hodně dobrou fyzičku... Největší bomba dnešního dne nás nakonec čekala v Umm Al-Jimalu, bůhví proč turisticky dost opomíjeném! V obrovském kamenném městě z černého čediče žilo v době největší slávy kolem sedmi tisícovek obyvatel ve sto padesáti domech včetně patnácti kostelů! Je to obrovské, grandiózní, dechberoucí! Dá se tady bloumat hodiny a pořád nacházet nová zákoutí, nové záběry černě lesklých zdí proti modrému nebi! Úžasné a pusté! Taková nálož archeologie zmohla i Vaška ( a to je synem dvou kunsthistoriků)! Do Jerashe jsme dorazili úplně hotoví o půl desáté večer, ale štěstí nás ani teď neopustilo - na první dobrou jsme na booking.com narazili na úžasné ubytování - pokud sem někdo zavítáte, vůbec neuvažujte o jiném! "Hadrians Arch" má fantastickou polohu s výhledem na zdejší antické památky, krásný pokoj s King size postelí a vlastní koupelnou za 9 (devět!) dinárů - nic lepšího nenajdete! Dobrou noc!
Jerash
Jedno z největších a nejlépe zachovalých antických měst na světě, místo úchvatných chrámů, amfiteátrů, kolonád, kde se dá nafotit tolik kamenné krásy, až člověku padá foťák z ruky! Založené kolem r. 333 př.n.l. v době vlády Alexandra Velikého se pyšnilo blahobytem, který je dodnes vidět na každém kroku! Hadriánův oblouk, hipodrom, Artemidin chrám, katedrála... Nemohli jsme se nabažit, i když se nám v závěru už pletly nohy i myšlenky a slunce v nadhlavníku nemělo slitování!
Ajloun
Antiky bylo pro dnešek dost, jedeme na hrad! Je to jízda jako na horské dráze, Nahoru dolů v tak ostrém svahu, že mám místy pocit, že přejdeme z horizontály do vertikály, velký obdiv veliteli za jeho řidičské umění! Chválím nerada a zřídka, ale tady je to na místě! Hrad Ajloun vybudoval ve 12.stol. jeden ze Saladinových vojevůdců jako obrannou pevnost proti křižákům, později ho převzali mamlúci a nakonec patřil osmanské posádce. Spousta komnat, chodeb a schodišť, průhledů a střílen - prostě hrad jak má být! A hlavně - chládek! Ani se nám nechce zpátky na denní světlo!
Teprve po osmé večer jsme se vrátili do města a užili si zaslouženou večeři v místním "fastfoodu", kam chodí místní - a je tu narváno! Aby ne! Špíz z kuřecího, jehněčího nebo mletého masa s jogurtovým dipem, plackou pita chleba a malým salátkem za jeden, jeden jediný dinár!
Chlapík, který před jídelnou peče placky v hliněné peci nám dal jednu navíc gratis za to, že si ho Vašek natočil na video! A hned se ptá: "To je vaše žena? Óó, jste šťastný muž - TAKová krasavice!" Tedy v mých 70+ - to si snad nechám zarámovat!
Mrtvé moře
Vzhůru na moře! Mrtvé, samozřejmě... Slanost 31% je skoro nasycený roztok, takže se v něm vlastně nedá plavat, jen se nechat nadnášet! Nemohli jsme si odpustit starý fotovtípek s četbou novin, já předvádím akvabelu, nohy, ruce vystrčené do vzduchu... Je to psina - jen si člověk nesmí šplíchnout do oka - pálí to jako SAVO! Tak, co dneska píšou?
Wádí Mujib
Máme sportovní den - po solné lázní ještě Wádí Mujib, kde se provozuje "kanyoning"! Není to zrovna laciná atrakce, provozovatel je místní "ekologická" organizace RSCN, která (jak je bohužel zvykem i v jiných zemích) pod hlavičkou "eko" přepíná na ekvivalent "předraženo", ale krása a jedinečnost tohohle místa rozladění celkem snadno překryje... Úžasný úzký kaňon s vysokými tmavě červenými stěnami, kudy protéká místy docela prudká říčka, kterou se brodíme někdy po kolena, ale i po pás, na trase je několik obtížnějších pasáží, kde jsou natažená pomocná lana a vodopád, kterým se prolézá po žebříku, zatímco se přes člověka valí proudy vody!
Karak - nocleh v opuštěném domě
Noclehy jsou různé - skromné, cestovatelské, noblesní (zřidka)... Tenhle byl - kuriózní! Do Karaku jsme dorazili o půl osmé večer dost urvaní a těšili se na sprchu a pelech. Ubytování rezervované přes booking.com Zn. "Skvělá lokalita"! Bohužel - nikdo doma! Barák otevřený, ale prázdný! Ptáme se kolemjdoucích po majiteli, jen krčí rameny. Jeden chlapík ale slíbil, že se poptá - a vrátil se za půl hodiny s klíčem! Prý ho máme ráno nechat pod rohožkou... Tady jde všechno tak nějak "po sousedsku", klídek, žádné pnutí!
Křižáckou pevnost Karak dal vybudovat král Balduin Jeruzalémský v roce 1142, později ji získal prostřednictvím výhodného sňatku nejmladší a vlastně bezvýznamný syn francouzského šlechtického rodu, sadistický Renauld de Chatillon. Byl široko daleko smutně proslulý svojí krutostí, vyžíval se v mučení a vraždění zajatců, které nechal shazovat z cimbuří do údolí 450 m hluboko! To musel být hodně dlouhý volný pád! Nakonec se mu ovšem jeho intriky, chamtivost a křižácká víra staly osudnými, když prohrál bitvu se samotným Saladinem a ten ho vlastnoručně popravil, když odmítl konvertovat k islámu.
Madaba - město mozaiky
Madaba je přívětivé, skoro intimní město, žádné široké a rušné ulice, ale uličky plné hospůdek a stánků se suvenýry, s nízkými, většinou dvou až třípatrovými domy a celou řadou pamětihodností a zajímavostí, které se dají v pohodě obějít pěšky - pro turistu, cestovatele i milovníka historie samá pozitiva! Samozřejmě jsme nejdřív zamířili k řeckému ortodoxnímu kostelu sv. Jiří, kde je ta nejúžasnější a nejstarší mozaiková mapa tehdejší Svaté země a Jeruzaléma - snad jediná svého druhu! Není už samozřejmě zdaleka kompletní, velká část vzala za své při zemětřesení, ale i tak je ohromující z uměleckého i kartografického hlediska! Její motiv najdete ve městě úplně všude! Kousek odtud je Archeologický park, kde jsou shromážděné nejkrásnější dochované mozaiky z nejrůznějších vykopávek - bohužel umístěné ve velké jakoby tovární hale s dřevěnými ochozy, odkud se dá kochat jednotlivými obrazci shora - jenomže pokaždé v nějakém nešťastně zkresleném úhlu! Ať dělám co dělám, nikdy nedosáhnu a nedohlédnu tam, kam bych potřebovala... Na druhou stranu prohlédnout si je zblízka můžu kdekoliv na ulici, Madaba je prostě mozaikové město s obrovskou tradicí a kopie většiny těch úžasností mají vystavené v obchůdcích i stáncích na každém kroku - nekupte to! Malé, velké, kapesní, na plátně nebo v dřevěném rámečku - a pokud nejste fandové historie, ve zdejších dílničkách vám na objednávku vysázejí z kamínků třeba portrét vašeho kocoura! A umí to úžasně! Rychle, přesně - je to opravdické umění!
V kostele sv. Jana Křtitele se právě odbývají křtiny, rozvětvená rodina kolem matky a kněze fotí vyjevené mimino ostošest! Nechceme rušit, takže se potichu protáhneme kolem boční lodi a po točitých schodech stoupáme na věž. Dost dlouho! Nahoře na ochozu to hodně fouká a navíc já výšky zrovna moc nemusím, ale přece jenom jsem se přemohla a obešla věž kolem dokola! Dolů jsem pro změnu scházela víc než ochotně a v suterénu nás ještě čekal zajímavý artefakt - dost špatně zachovalá zašlá mísa, na které údajně servírovali krásné Salomé sťatou hlavu Jana Křtitele. Odkud se tam ale vzala - Pámbu ví, žádnou informaci jsme nikde nenašli. Ale co by člověk od historie po těch staletích nechtěl! Už jsme viděli schránku s Buddhovým zubem, krucifix s třískou kříže Krista, chlup z vousu Prorokova - mísa je konec konců vcelku neškodná záležitost - navíc se dá vyleštit!
Hora Nebó
Dnes ryze biblický den, vjíždíme do oblasti země zaslíbené! Khirbet Mukhayyat je vesnička s kostelíčkem na kopečku - všechno maličké, tichoučké! V kostelíčku nádherná mozaika s rurálními motivy, zastávka na pár minut, pak už vzhůru na Říp! Na hoře Nebó totiž Mojžíš spatřil zemi zaslíbenou! Pamětní kostel nabízí ty úplně nejnádhernější - co byste řekli - mozaiky! Jedna je úplně kompletní, s loveckými a pasteveckými výjevy a hlavně s celou menažerií afrických zvířat: lvi, zebry, pštros na vodítku, velbloud a třešnička na dortu - tygr! Jestli se nepletu, ten v Africe nežije a nikdy nežil?! Krásné - a jako obvykle skoro nenafotitelné! Na nádvoří obrovský bronzový kříž, který upomíná na Kristovo utrpení. Moderní, umělecký, ale pěkný!
Když opouštíme posvátnou horu, z protějšího kopečku vidíme scházet stádečko velbloudů! Doběhli jsme dolů přesně v momentě, kdy přecházeli silnici a ulovili jsme pár dost zábavných portrétů!
Bethania zajordánská (Přejdi Jordán)
Poslední a nejposvátnější dnešní zastavení je Bethania! Místo, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše! Dnes hraniční řeka Jordán, přes vodu je Izrael! Člověk by čekal mohutný veletok - ve skutečnosti je to takový Botič, tak čtyři metry široký a taky tak kalný! Ale historii nepředěláš, tady jsou základy křesťanství! Nad našimi hlavami vlaje jordánská vlajka, na protějším břehu izraelská, u mola dva po zuby ozbrojení vojáci v neprůstřelných vestách, ve vodě pár metrů od sebe dvě skupinky věřících v bílých tričkách přijímají svátost křtu... Jestli jsme tu víru nepochopili nějak špatně?
Sbohem Modrý Anděli!
Dojeli jsme zpátky do Ammánu a rozloučili se s naší Modrou Gretou z autopůjčovny, od zítřka musíme "po svých"! Ráno o půl sedmé nám jede Jett bus do Petry! Při průjezdu Ammánem předvedl velitel výpravy nejen svůj skvělý orientační smysl, ale i značnou dávku odvahy - tady by český učitel autoškoly propadl zoufalství hned při první lekci! Přizpůsobit jízdní rychlost aktuální situaci? Dodržovat předpisy? Přednost zprava? Nemožné! Do provozu se řadíš kdy a kde to jde, předjíždí se zprava, zleva, shora i zdola, nejdůležitější součástí auta nejsou brzdy, ale klakson... Chce to pevné nervy a úpěnlivou modlitbičku: "Andělíčku, můj strážníčku..." Nebo raději "Allahu akbar"?
Bájná Petra
Už jsme viděli turecký Efes, kambodžský Angkor i peruánské Machu Picchu, ale Petra je prostě nedostižná! Skalní chrámy vytesané do rudých skal, cesta, která vede úzkým kaňonem se stěnami třicet i čtyřicet metrů vysokými ústí k nejznámější a nejnádhernější památce - "Pokladnici"! Šílená kakofonie jazyků, do které hýkají velbloudí a osli, čtyřicet stupňů v prachu a písku! V ústí "síku" cosi natáčí filmový štáb, krasavice s rukama pomalovanými henou se tulí k velbloudovi, všichni chtějí využít příležitosti pořídit zdarma barvotiskový snímek! Tlačí se tělo na tělo, noha na noze, žádné "s dovolením" - prostě loktem do žeber...
Jeden den v Petře rozhodně nestačí, dva jsou pro vášnivé milovníky historie a třetí - pro fanatiky?! Pořád je co obdivovat - Pokladnice, kolonáda, divadlo, Monastýr, Královské hrobky (a taky "Hrob neznámého vojína" - tedy římskeho), Velké obětiště - všude a do nekonečna úžasné odkazy stavebního umění starých Nabatejců! Nevynechali jsme NIC - a leccos si pro jistotu dopřáli i dvakrát! I na těch nejnedostupnejších místech všude stánky se suvenýry a čajovny, mezkaři a velbloudáři nabízejí svezení na každém kroku a s humorem: "Sháníte taxi, pane? S klimatizací?" Sice odpovídáte na stejnou otázku stokrát za den, ale nikdo se neurazí a nenaštve za odmítnutí - všechno na pohodu, s úsměvem... O.K. madam, tak třeba příště! Příště - kdo ví!
Monastýr
Nakonec jsme se přece jenom nechali zlákat a najali jsme si mezky na vrchol kopce k Monastýru! Dokud to šlo po cestě, byť po silně nakloněné rovině, ještě to ušlo - ale jakmile se vydal mezek vzhůru po strmých schodech, postihla mne nezvladatelná panika! Zvíře cupká po vyhlazeném čediči, kopýtka se občas smeknou, já na něm v prudkém záklonu jako vosa na bonbónu! "Ne, to se mi nelíbí, já chci dolů, sundejte mně!" Marné všechno přemlouvání, že mezek cestu zná, jezdí tudy několikrát denně - to jistě ano, ale zakopnout může každý, ne? Nakonec mi dovolili sestoupit a doplahočit se nahoru pěšky! Nechci zdejším mezkařům kazit kšefty, ale po návratu jsem si o tom s jedním kamarádem povídala a ten mi potvrdil, že jeho přítelkyně absolvovala tentýž zážitek, včetně toho, že se mezkovi smekla kopýtka, upadl a slečně zalehl nohu! Tak mi nic nevykládejte! Vašek to samozřejmě vyjel na jeden zátah jako starý rajťák!
Noční Petra
Poslední atrakce Petry je noční Light show! Pořádá se jenom 3x týdně, v pondělí, středu a čtvrtek a je to pěkně mastná záležitost - 17 JD je docela dost! (Tady nikdo neříká "dináry", ale "DžejDý" tj. Jordánský dinár a je asi 31 Kč.) Nakonec jsme se rozhoupali, přece jen se sem možná už znova nepodíváme! V osm je sraz na bráně, ve čtvrt na devět ostrý start! Přes 150 diváků lačně uhání cestou, vroubenou stovkami svíček, důmyslně zastrčených v papírových pytlících. Mladí, staří, ti namakaní i ti o holi - kvačí a kvačí, co dech jim stačí! Držíme si s Vaškem pěknou pozici na čele, peloton se záhy začíná trhat, v zádech máme skupinku odhodlaných Italek, ostatní národy poznenáhlu odpadají! Jde o to ukořistit místo v prvních řadách... Na žlutý trikot to nebylo, ale doběhli jsme v první dvacítce - slušný výkon! Prostranství před Pokladnicí je plně svíček, prý je jich tu patnáct set! Úvodní serenádu hraje pištec - virtuóz tak dlouho, dokud každý divák neobdrží pohárek čaje (v ceně). Následuje dramatický přednes o historii Petry, během kterého portál Pokladnice mění barvy od zlaté přes zelenou a modrou k fialové a nakonec rudé, je to efektní a každý si stihne nafotit... Celé to trvalo asi půl hodiny, potom už svíčky dohasínají a pohádka je u konce. Pěkné to bylo - snad jen kéž by "dobře vychovaní" diváci nerušili atmosféru telefonováním a pózováním ve výskoku...
Wádí Rum
Deset minut před šestou ranní máme nástup na minibus do Wádí Rum. Procházíme recepcí, kde právě dostal recepční záchvat padoucnice, chroptí a zmítá se na zemi za pultíkem, přispěchavší uklízečka ho svírá obkročmo nohama a cpe mu utěrku mezi zuby, zároveň nám s úsměvem sděluje, že náš minibus už čeká dole! Takové normální, všední ráno... Něco po deváté už jsme v Infocentrum Wádí Rum, kde nás obratem odchytil bezzubý stařík s nabídkou ubytování a výletu do pouště. Po delším smlouvání jsme se dostali na krásných 40 DžejDý za osobu/noc včetně snídaně a večeře plus čtyřhodinová vyjížďka. Zdá se to hodně (a je to hodně), ale obvyklé ceny začínají na padesáti a strmě pokračuji až ke stovce podle míry nabízeného luxusu. My luxus odmítáme, naopak nepohodlí vítáme! Vyjeli jsme o půl jedenácté, na okružní vyjížďce máme asi sedm zastávek včetně Lawrencova pramene a kamenného mostu, na kterém se všichni fotí - taková menší Pravčická brána! Poušť je šedá a rudá, nejsou to ty klasické saharské duny, ale všude kolem se tyčí ohromné zvětralé skály a je to nádherný a monumentální pohled! Všude potkáváme velbloudy, budou to skvělé žánrové obrázky! Řidič Abdullah nespěchá, než jsme dojeli do kempu, bylo skoro šest! Beduínské "stany" už dávno nejsou z velbloudí srsti, železná konstrukce je zvenčí obalená koberci, vevnitř dřevěná podlaha, postel a zásuvka. Koupelna je společná, zvlášť. Po opravdu skvělé večeři jsme se vydala osprchovat. Některým lidem se prostě věci stávají - a já k nim patřím! "Pane beduíne, prosím, můžete odnést toho ježka z mojí sprchy? Myslím, že tento druh se nerad koupe!" Musím se smát - to se prostě může stát jenom mně! Noc ve stanu byla překvapivě příjemná, teplota klesla a otevřeným okénkem byl krásný výhled na noční oblohu!
Ráno nás stařík bezzubák odvezl vlastním autem do Akaby (je totiž pátek, tj. muslimská neděle), tudíž veřejná doprava nefunguje! Sotva jsme vyjeli z vesnice, zvoní mu mobil - a je to řidič autobusu ze včerejška! "Máš tam ještě tu českou paní? Jo? Že u mne zapomněla klobouk!" U nás bych něco takového nejspíš nezažila - nebo ano?
Cestou jsme měli ještě krátkou, ale zajímavou zastávku na železniční stanici! Parní lokomotiva už sice nejezdí, ale zapózovat na ní si neodpustím a salonní vůz je sice celý zaprášený, ale taky malebný!
Akaba - ponor k vraku
V Akabě máme zase novou cestovatelskou zkušenost - nocleh ve stanu na střeše! Tady budeme sami! Zašli jsme se vykoupat na veřejnou pláž a pak zajeli o kus dál po pobřeží domluvit pro Vaška na zítřek ponor k vraku. Noc je horká, ve dne bylo kolem čtyřicítky, teď už jen "krásných" pětatřicet ??!
Další den dopoledne jedeme do potápěčského centra Nemo, třičtvrtě hodinový ponor za 25 JD je dost dobrá cena a Vašek byl hodně spokojený! Bylo zábavné pozorovat zdejší potápěčky, jak se noří do vln s flaškou na zádech v kompletním muslimském úboru! Kluci z centra nám pak ještě zabubnovali a zazpívali, byla pohoda...
Dána rezervation
Dnes opět nová cestovatelská výzva! Hromadná doprava tu má poněkud jiný rozměr a pravidla, než jaká známe z domova! Před šestou nástup na autobusáku, už jsou tu tři cestující, čekáme! O půl osmé už je nás přes dvacet, před osmou náhle "útok Avarů"! Všichni nás nemilosrdně předběhli, dovnitř nás nechtějí pustit! Jeden chlápek hází obrovská zavazadla dovnitř okénkem, obsadil dvě poslední řady sedadel, ječí "Full, Full", což zní spíš jako "faul"! To by bylo rozhodně výstižnější! Přidávají se ostatní cestující: "No, no! Jeďte taxíkem!" Zabojovala jsem, přecházím do jadrné češtiny, silou hlasu přehluším hravě lokomotivu! " Bez nás se nepojede!" Nato vstupuje do hry řidič, koulí očima a vzývá Alláha! "Ó Alláhu, co jste to za lidi, ani srovnat se mezi sebou nedokážete - mám to zapotřebí? Tak ta paní si vezme to dítě na klín, ten pán sem a ty pytle na střechu! No vidíte, že to šlo! Insallah!" Najednou se všechno uklidnilo, místo se pro nás našlo, někdo mi nabízí vodu! Panák rumu by nebyl ??? Po třech hodinách jsme na místě, v rezervaci Dána! Uff!
Na vandru v Dána
Biosferická reservace Dána je pod záštitou ekologické organizace RSCN, což nevěstí nic dobrého. Oficielní treky s průvodcem včetně dopravy vycházejí kolem 90 DžejDý (cca 3.000), ty dva bez průvodce jsou vlastně jen po vesnici - nevybereme si! Slečna ve Visit Center nás chápe - je tu zaměstnaná, ale ví své! Radí přeptat se v našem hotelu... Moon hotel jsme si zarezervovali předem, není úplně za hubičku, ale ukázalo se, že lip jsme si vybrat nemohli! Blahobytný pan majitel odhalil naše možnosti na první pohled, ptát jsme se na nic nemuseli! Nabídl nám cca tříhodinovou vycházku se skvělým průvodcem (studentem Shakespearovského dramatu), prý po nejhezčí oblasti mimo oficielní trasy! Poměr cena - výkon 25 DžejDý! Jako pozornost podniku nabízí pokoj s vlastní sprchou místo společné za stejnou cenu - bereme obojí! Příroda je tady úžasná! Rudé pískovcové skály se tyčí div ne do nebe, z patnácti set metrů výšky spadají na dno wádí Arab 50 m pod hladinou moře! Neskutečná krása! Aniz nám uvařil čaj na ohníčku pod převisem, a my si připadáme jako doma na vandru, jen ty hory jsou větší!
Daleké obzory wádí Arab
Další den ráno časně ráno už jsme vyrazili sami, co nejvíc po vrstevníci na protější stěně wádí, zase ty úžasné výhledy až na obzor, skály jako žebřík do nebe... Za všechno se platí - vrátili jsme se už kolem třetí, zato úplně schvácení a bylo nezbytné si odpočinout - tak akorát do večeře! A zas ten náš úžasný pan hostitel! Zítra ráno pro nás přijede - autobus! Má to ze své trasy jenom tři kilometry, co by si nezajel? Door to door rovnou do Ammánu! V Ammánu jsme sice jen přespali, ale bylo živo - princ má dnes narozeniny! Na prostranství před amfiteátrem je snad celé město, tančí se, každý se chce s námi fotit - i ty bábušky zababušené! Nakonec jsme se museli spasit doslova úprkem!
Vzhůru do Jeruzaléma
Dneska jde do tuhého! Jedeme do Jeruzaléma! Že to nebude brnkačka jsme tušili - realita překonala veškeré představy! Na hranici to je cca něco přes hodinu, zbytek dne už jenom úmorné přesuny od jednoho úředníka ke druhému, od okénka k okénku! Jordánci, Palestinci, řádové sestry z Filipín, Japonci i Laponci... Tělo na tělo, hodiny ve frontě na vstupenku do ráje! Celní, pasová, razítko nesmí být v pasu, ale jen na papírku... "Prosím vás, kdy nám vrátíte ty pasy? Až potom!" Po čem? Uklidňující je šipka na zdi - tudy k defibrilátoru! Až to se mnou sekne... Konečně po pěti hodinách martyria jsme venku! Vlastně - vevnitř! "Welcome in Jeruzalém!"
Město měst
Jeruzalém je město měst, mísí se tady všechny národy, všechna náboženství - a rozhodně není levný! Ubytování kolem tisícovky za noc pro dva je ještě dobrá cena, lůžko ve společné noclehárně by mohlo být za 44 šekelů (jeden je asi 6,20 Kč), kdyby nebylo všude obsazeno! Navíc najít příslušný hostel není jednoduché, domy nemají čísla, lstivě se ukrývají v zastrčených zákoutích, ulice mají dvě jména... Na tu blešárnu Hebron Khan hostel jsme narazili, až když nám už bylo všechno jedno - ale člověk si zvykne! Hlavně když teče voda!
Jinak je Jeruzalém úžasný, tolik památek nejstarší historie, křesťanské, židovské, arménské i muslimské! Taky tolik obchůdků, restaurací, lákadel všech kultur! Kašmírové šátky, vyřezávané jesličky, jarmulky všech barev a materiálů! Podle ní se ovšem pozná nejspíš - turista! Vrcholná nabídka? Trnová koruna! Asi si taky jednu pořídím!
Není to jednoduché, když chce člověk zvládnout všechno! V pátek mají svátek muslimové, v sobotu je židovský šábes a neděle patří křesťanům! V tyhle dny se někam může a někam ne, čert se v tom vyznej! Od božího rána do soumraku (12 hodin) jsme oběhli kde co! Samozřejmě chrám Božího hrobu (částečně v rekonstrukci), se spoustou naprosto neopominutelných míst: Kristův hrob, kámen, na který bylo po smrti položeno jeho tělo, oltářík, pod který je nutno vlézt po čtyřech, aby se člověk mohl dotknout jakéhosi obzvláště kultovního bodu...
Davidovu věž a citadelu včetně moc pěkně udělaného muzea, Jaffskou bránu, Sion a hrobku krále Davida, arménskou čtvrt...
Pochopitelně Zeď nářků, která je rozdělená na mužskou a ženskou část! Škoda, že jsem nemohla vidět, jak chlapi tlučou hlavou o zeď na vlastní oči!
Hora Olivetská
Getsemanská zahrada, místo poslední večeře Páně, nekropole (nechápu, jak tady mohlo umřít tolik lidí jen za pár tisíciletí?) a Olivová hora - tak to bychom pro dnešek měli! Je osmatřicet stupňů ve stínu a doklopýtat ze Starého města dolů do údolí a následně se vydrápat vzhůru kolem Nekropole až na kopec Olivový dá vážně zabrat! Trochu jsem zvažovala, jestli na té Nekropoli rovnou taky nezabrat místečko! Já vám dám "dovolená na zotavenou"!
Dnes je šábes, židovský svátek a všude chodí svátečně oblečené rodiny! Většinou jsou dost početné, v průměru čtyři - pět dětí a pokud jsou to chlapci ("mazle tov"), je to kouzelný pohled! Jako stupínky, dva, čtyři, sedm let, všichni v bílých košilkách, s pejzíky a jarmulkou - bohužel focení právě dnes je striktně zakázané! Škoda!!!
Ale stihli jsme ještě na poslední chvíli Rockefellerovo muzeum! Úchvatné a vstup zdarma! Přece jen takový boháč si trochu velkorysosti může dovolit! Unikátní sbírky napříč letopočtem, kousky až se dech tají! Od pravěku po osmanskou říši, mamluky nevyjímaje!
Light show krále Davida
Poslední večer v Jeruzalémě, loučíme se ve velkém stylu! Noční Light show na zdech Citadely krále Davida je úchvatná a grandiózní! Po pravdě jsme až tolik nečekali, bez přehánění nejlepší videomaping, jaký jsme kdy viděli! Žádné obyčejné střídání barev, ale opravdový příběh města od počátku do dneška na zdech věže a hradbách! Poutníci na velbloudech, stavba chrámu, křižáci na koních - úchvatné! Za tohle jsme peněz opravdu nelitovali! Sbohem, Svaté město!
Zpátky v Ammánu
Jsme zpátky v Ammánu, máme poslední den před odletem a snažíme se ho využít naplno! Tak ještě honem: turecká lázeň (s českým majitelem!), Jordan muzeum a Vaškův kurz mozaiky!
Za tři týdny našeho putování jsme toho viděli a zažili spoustu (i když všechno se stihnout nedá nikdy)! Amman, pouštní hrady, úchvatné antické vykopávky v Jerashi, Mrtvé moře i soutěsku wádí Mujib. Křižácký hrad Karak, mozaiky v Madabě a posvátnou horu Nebó včetně kultovní Bethanie, kde byl pokřtěn Ježíš. Petru samozřejmě vynechat nelze, to dá rozum! Wádí Rum (s beduínským čajem, ale bez rumu), ponor k vraku v Akabě i trek v Rezervaci Dána... a hlavně Jeruzalém jako úžasný závěr cesty - to je snad slušný výkon? Díky všem, kdo nás sledovali (a komu jsme nestihli odpovídat), mějte se krásně, ať jste kdekoliv a zas někdy...! Na cestách, přednáškách, mezi kamarády!
Díky všem
Na úplný závěr - OBROVSKÉ DÍKY Ivanovi Šimůnkovi z Turistického akademického klubu Praha, který prostřednictvím WhatsAppu s velikým nasazením a péčí zprostředkovával po celou naši cestu ukládání příspěvků na náš FB, korigoval nepřesnosti, opravoval překlepy a projevoval nám veškerou podporu jak technickou, TAK i osobní! Není nad to, když má člověk dobré kamarády - a když jsou navíc ještě schopní - nemá život chybu!
~