Jemen
A je to tady...
Po roce se opět naše cestovatelské vybavení kupí na hromadách a zdá se, že se nemůže vejít do batohů. Dolaďujeme dle (ne)bezpečnostní situace itinerář. Přílet do Sana'a, prohlídka města a okolí. Ruiny Ma'rib. Přechod ostrova Socotra jeho úžasnou přírodou. Delfíni a želvy v okolí Mukally. Památky oblasti Hadramawt. Oblast Dhamar, Ibb a Al Hudayah, trek v Jabal Haraz. Další treky a horské vesnice v Hudaydahu a Mahwitu. Bude-li možnost, budou se zde po celý říjen objevovat průbežné zprávy z výpravy. Pokud tipujete, že jedeme do Jemenu, je váš tip správný! Držte nám palce.
Sana'a
Nehledě k faktu, že již v Mnichově nám nabrali VZORKY prachu na kameře k testu na trhaviny a v Káhiře odebrali VIDLIČKU, jsme dorazili do hlavního města Jemenu v pořádku ve 3 hod. ráno. Taxi i ubytování v této noční hodině bez problému, máme útulný a ČISTÝ pokojík na okraji Old City. Na Starém městě všechny domy vypadají jako šíleným perníkářem vymyšlené a pohádkově cukrovou polevou zdobené mrakodrapy. Hned ráno podnikáme výlet do Imámova Paláce v Dar al Hadzar - je totiž pátek - muslimů svátek. Den začíná krásně, na nádvoří právě tančí muži s vytasenými tradičnímu dýkami - jambyija. Tanec je velmi rychlý, dýky oboustranně broušené. Palác - orlí hnízdo - je úchvatný, lidé nesmírně vstřícní, ač s angličtinou většinou neobstojíme. Komunikativnější jsou černé zababušené ženy. Při neúspěšné cestě za "sokolím mužem" jsme obdrželi pozvání na oběd k prosté místní rodině. Pět synů, pět dcer, matka opět těhotná. Baječný zážitek. Druhý den byl smutnější, policisté nám seškrtali mnoho míst, kam se momentálně nesmí díky rozvinutému terorismu. Zato cestou z Turistické policie nečekané setkání s Jemencem, ktery studoval v Brně a mluví perfektně česky. Stýská se mu po guláši a vanilkových rohlíčcích. Z domluvené večerní schůzky může vzejít mnoho dobrého!
Divoká Socotra
Ostrov Socotra je hodně zvláštní. Přímo endemický. Endemické je tu všechno - zvířata, stromy i lidé. Původně byl prý domovem bájného ptáka Fénixe. Ted tu žijí supi-mrchožrouti, kozy a Socotránci. Pastevci přespávají v jeskyních, zdraví se třením nosu o nos a všichni mluví socotránsky, aby jim nikdo nerozuměl. Jinak jsou moc milí. Rostou tu samé úžasné stromy: ty „dračí“ s červenou mízou, která léčí zranění, okurkovníky, lahvovníky, myrhovníky, kadidlovníky... Chybí už jen frňákovník.
Každou noc kempujeme na nějakém děsně romantickém místě, přes den šnorchlujeme s korálovými rybičkami, fotíme červené a žluté kraby na pláži a koupeme se s delfiny. Hluboké kaňony, průzračné laguny, sem tam zapózuje oslík či velbloud. Krom těchto úžasností není na ostrově skoro nic. Chleba, pivo, internet, téměř žádné silnice či hromadná doprava - prostě nic, co by člověka rušilo při obdivování divoké přírody. Proto se ozývame až teď, po návratu na pevninu. Zážitky z Hardamawtu budou doufejme následovat s menším zpožďěním.
~
Želví blues
Je jedno zvláštní místo na jižním pobřeží Jemenu, kam chodí želvy Karety obrovské klást vejce. Kladou a kladou každou noc bez oddechu až 150 vajec najednou, a tak nám možná konecně splní jeden dávný sen. Hledali jsme je v Indonésii i v Kostarice, ale vždycky nám zbyly jen slzy pro pláč. Želví slzy. V Ras Sharma prý přicházejí snášet mezi 18:30 až 22:00 hod. Ho-ho, to už jsme párkrát slyšeli! Želva není autobus a nedodržuje jízdní řády - to dá přece rozum! Uhodli jsme - ta první měla skoro půl hodiny zpoždění... Prožili jsme s ní nejdůležitější noc jejího života. Od příchodu na pláž přes nakladení vajec až po návrat do moře. "Porod" včetně vyhrabání a zahrabání hnízda trval téměř čtyři hodiny a dal jí pořádně zabrat. Ke konci už doslova sotva lezla... Drželi jsme jí palce až do konce, kdy se její tmavý krunýř ztratil ve vlnách a my jsme si oddechli. Dobrá práce, holka! Byl to úžasný a neopakovatelný zážitek. Jen šumění moře, štěkot polodivokých psů a funění vyčerpaných rodiček nás provázelo do snů...
~
Návštěvou u Usámy
Wadi Doan v provincii Hadramawt patří prý k nejkrásnějším oblastem Jemenu. Vysoké rozeklané skály lemují hluboká a široká údoli - Wadi. Pod skalními stěnami se krčí městečka a vesničky. Vysoké úzké domy jsou postavené z nepálených cihel, mají malovaná okénka a vyřezávané vstupní dveře. Z dálky vypadají jako z pohádky.
V uličkách a na polích se pohybují rázovití vesničané, muslimské ženy v černém i beduinské pasačky koz s vysokými černokněžnickými klobouky.
Navštívili jsme i rodný domek Bin Ládinova otce, ale nikdo nebyl zrovna doma - rodina je prý právě na cestách...
Dnes jsme si prohlédli ohromný a výstavný sultánův palác v Sayunu. Noční osvětlení se k naší lítosti nekonalo – zrovna včera prý praskla poslední žárovka...
V městečku Shibam, zapsaném mezi světové poklady UNESCO jsme s úžasem zjistili, že paneláky nevymyslel Panel Panelovič Panelenko v 60. letech minulého století, ale někdo mnohem starší, moudřejší - a snad i romantičtěji založený. Mezi další technické vymoženosti tu patří důmyslné dřevěné patentní zámky dveří a provazové lanovky, umožňující transport různých produktů mezi jednotlivými domy přes ulici - kdo by taky běhal těch osm pater nahoru a dolů...
Přepřahání
Ze Sayunu letíme do Sana'a na poslední přepřahání. Agentura, se kterou podnikame tento trip (jinak je vše mnohem složitější až nerealizovatelné) se jmenuje Yemen Trek a vede ji poněkud splašený, ale jinak vynikající Noman Al-Arasi. Pro případné zájemce:Yemen Trek Tours, Taiz St., - Sana´a – P.O.BOX 5133. Webové stránky www.yementrek.com mobil: +967-777728062 nebo +967-711706108. Dnes spíme v Sana´a v tom nejautentičtějším funduku Old Sana'a hotel, který má osm pater naprosto neuveřitelných schodů - každý jiný, všechny převysoké. Bydlíme v sedmém! Matrace na zemi, ale ten nejúžasnější pohled na město ze střechy. Náš nový řidič se jmenuje Khalid a sláva Allahu - mluví anglicky! Ví nejlip, kde, co a kdy vidět. Pravé požehnání!
Svatba bez nevěsty
Další den začínáme Thulou, která je pro svou skvostnou architekturu také na seznamu UNESCO.
My máme jestě bonus - pravou jemenskou svatbu. Je to skvělé! Všichni krom ženicha (ten chudák sedí u zdi na kameni, kolem hlavy ma květinovou korunu a tváří se nejistě) se výborně baví, tančí s jambyijemi a i malé holčičky s henovými ornamenty na rukou se ochotně nechávají fotit. Jen nevěsta chybí... Očekává svého nastávajícího v domě rodičů a nikdo jiný ji nesmí vidět. To by bylo naprosto společensky nepřijatelné!
V Hababě obdivujeme starobylou vodní nádrž s relativně čistou vodou a přilehlé, dnes už nepoužívané lázně. Závěrem dne šplháme ze Shibamu (číslo 2) úzkou soutěskou téměř do nebes, kde se na vrcholku vypíná opevněné město Kawkaban.
Vyplazený jazyk
Zakati vypadá z dálky jako šachová věž. V ve skále vytesaných komůrkách a přistavěných místnůstkách žije dnes už jen jediná rodina, jejíž obživou je uskladňování zrna pro okolní vesničany.
Blízko vesnice Bokhur se nalézá obrovský převis čnící vysoko nad okolní krajinu. V překladu se mu říká příhodně (vyplazený) jazyk. Je z něj fenomenální rozhled! Z výšin kolem 3000m n.m., kde se pěstuje především kukuřice, jsme sestoupili do tropů v 500m. Wadi Sara, kterým projíždíme vyschlým korytem, je bohaté úrodou banánů, manga a papayí. Ženy, které zde pracují mají nezvykle zářivě barevné šaty a nízké slamáky na černých šátcích. Z vedra znovu stoupáme do Haraz Mountains.
Orlí hnízda v Harazu
Prožili jsme překrásný třídenní trek v Haraz Mountains s východiskem v Manakha, procházeli po kozích stezkách mezi terasovými políčky na úbočích hlubokých údolí a na každé z rozeklaných skal obdivovali jinou dramatickou vesničku s romantickými kamennými domky jako z Tolkiena nebo dobrodružství Haryho Pottera. Neuvěřitelné, nádherné, pohádkové - takové jsou Haraz Mountains. Náš průvodce Fathy je mladý a veselý. Hodně veselý! Většinu dne, kdy už sotva dechu popadáme, on svižně kráčí vpředu – a zpívá!!! Prevít! Nocleh v jediném horském funduku v Al Hajjara, orlím hnízdě ve výšce 2.300m.n.m. Ostatní noci kempujeme pod temným nebem, vítr silně fouká a my tančíme jemenské tance spolu s místními.
Ještě strmější
Opustili jsme Haraz jen proto, abychom pokračovali trekem v Bura Mountains, které jsou ještě strmější. Stále kempujeme na divoko. Z Jebel Bura jsme sestupovali téměř 1.500 m dolů do Wadi. Cestou jsme opět potkali svatbu – zase jiné tance, tentokrát s holemi. Svatba tu trvá v ostrém tempu tři dny a tři noci.
V závěru sestupu jsme v hustém zeleném porostu (zde nazývaný LES) potkali i tu slibovanou tlupu paviánů. Vedro k zalknutí, ale skvělá zábava! Náladu nám zkazil až průjezd místem, kde dnes ráno havarovala Toyota s pětatřiceti vesničany. Selhaly brzdy, přežil jediný. Zůstaly jen kusy auta ve svahu, cáry šatů v kaktusech... Nám naštěstí klekla jen baterie, ale tady to z kopce frčí i bez motoru.
~
Bayt al-Faqih
Dnešním vrcholem programu je návštěva největšího jemenského trhu v Bayt al-Faqihu. Je to obrovská podívaná, pro nás je zajímavý především dobytčí trh. Ovečky vyrovnané v řadách jako salámy na krámě, kozy, které se vodí za přední nohy, krávy zebu, oslíci. Kráva se vybírá podle odstříknutí vemene, osel podle rychlosti a poslušnosti. U velbloudů jsme hledisko výběru nezaznamenali - mozná jak dlouho vydrží bez vody...
Stavujeme se ještě v Zabidu – v pevnosti s muzeem a mešitou. Míříme k Rudému moři, krajina se zase proměnila. Nejprve šťavnatá zeleň datlových palem, později žhavá poušť , kde jen prudký vítr žene oblaka prachu a písku. Venku je 49°C, v autě "jen" 44°C. Nocujeme v rybářské vesnici Al Fazah. Kvůli větru je nutné postavit stan v rybářském přístřešku, kde nás v průběhu noci navštívila řada domorodců, psů a koček. Moře, na které jsme se tolik těšili, je bouřlivé k nekoupání. Písek máme všude. Tedy ÚPLNĚ VŠUDE...
Spadl z minaretu
Prcháme z písečné bouře zpět do hor, kde se v širokém údolí rozprostírá město Taiz. Veliké a příjemné. Příjemné je i setkaní se skupinou Čechů, kteří jsou tady s Geosem a spí ve stejném hotelu. Městu vévodí pevnost na kopci, bohužel zrestaurovaná skoro do Disneylandu. Hlavně aby to bylo hezké a nevypadalo to zašle!
Navštívili jsme také dvě nejdůležitější mešity, kde nám bylo povoleno vstoupit JEDEN krok do modlitebny. V mešitě Al Ashrafiyyah jsme viděli i královskou hrobku dynastie Rassuliah. Nejzajímavější byl ovšem místní průvodce, který při výkladu seděl, neboť, jak nám sdělil, před dvěma měsíci spadl - nikoli z višně, ale z minaretu!!! Nadvakrát zlomená noha po pádu z 15 m je hezký úspěch. Allah si svého služebníka dobře ochránil!
Druhý den ráno pár km od města v korytu potoka pod vysokým stromem baječný "ženský" trh „Adapap“. Tady výjimečně obchodují ženy - a pěkně tvrdě. A hlavně, mají většinou nezakryté tváře. Skvělé na focení!
Zajímavý byl i Yafrus – vesnička jako dlaň se starobylou mešitou, do níž vodu přiváděl z hor dodnes částečně zachovaný akvadukt. Na zpáteční cestě jsme si nechali u silnice nadojit čerstvé velbloudí mléko přímo z vemene. Chutnalo výborně!
Velbloudí karavana a šejk z Arábie
Na okraji Taizu po několika neplatných pokusech najdeme místní ZOO. Pár klecí s ptáky, jedna s paviány a nějaké kozy, dikobrazi. Na konci ovšem překvapení v podobě polokruhovitého stavení s množstvím klecí s 32-ma lvy, 25-ti levharty a párem gepardů. Zřícenci za malý bakšiš lvy dráždí a za větší by se nechali i sežrat. Na cestě z města jsme potkali obrovskou velbloudí karavanu - asi 150 velbloudů zatarasilo na dost dlouhou dobu čtyřproudou silnici. Pastva pro oko, kameru i foťák, ostatní řidiči ale naše nadšení nesdíleli.
V Ibbu je krásné Staré město. Uprostřed na kopečku stojí, jak jinak, další mešita. Dovnitř se nesmí, ale nafotili jsme ji ze střechy protejšího domu. Všude nás doprovázel chumel dětí. „Sura, sura, kalam, bakšiš... Foto, tužku, penízky...“ Na místním trhu si Vašek konečně koupil šatek "arabáš" a bílý kaftan, takže teď vypadá jako pravý arabský šejk.
Blízké město Jibla je zase úplně jiné, než ta předešlá, ale zase moc architektonicky zajimavé. Navštívili jsme tam další mešitu (kam smí i nevěřící psi) s hrobkou královny Arwa. V její madrase biflují školáčci Korán.
Opravdu horká lázeň
Zafar a Dhafar jedno město jest. K vidění tam není dnes téměř nic, ale je to bývalé sídelní město princezny Hymiarite, po níž tam zbylo pár zhroucených zdí a několik zajímavých předislámských figuralních motivů na reliéfech, jaké jinde nejsou k vidění. Z turistického hlediska nic moc, ovšem duše archeologa jistě zaplesá!
Do lázeňského města Hammam Damt nám Khalid vybral cestu o to delší, o co nesjízdnější. Ale ty výhledy! Sopečná krajina zase jako z jiné pohádky. Divoká a úrodná. Lázně jsou silně kuriozní, vyvěrá tu horký pramen a v kobkách kolem vývěru si lze dát koupel. Horkou? Ne! Vroucí! Nad městem trčí kráter sopky Haradha, který ale nikoho nezajímá. Jen holuby, krkavce a nás. Jezero uvnitř je bohužel plné plovoucích PET lahví a igelitek. Ten, kdo je vymyslel, by měl být souzen za zločiny proti lidskosti.
V dobrých rukou
Město Rada leží už na hranici nebezpečné oblasti a panují tu přísná bezpečnostní pravidla. Turisté se mohou pohybovat volně - ovšem s doprovodem policejní hlídky. Nám se podařilo dost dlouho unikat. Prohlédli jsme si (tentokrát s citem) zrekonstruovanou a odsvěcenou Al-Amiriya Mosque se skvělými malbami na stropě a štukovou výzdobou. Nakonec nás však policie přece dostihla a s vojenským doprovodem jsme jeli dalších 60 km přes hranice dalších dvou krajů. Ale není se co divit. Zrovna včera v blízké vesnici terorista navštívil mešitu, pomodlil se a pak odpálil bombu...
Vracíme se do Sana'a s poslední zastávkou v Bayt Baws - rozkošné ruiny vesničky na ostrohu, obývané dnes jen dvěma rodinami. Čeká nás už jen rozloučení s naším báječným řidičem, rádcem a trpělivým a chápavým průvodcem Khalidem Ali Azarírem a zítřejší odlet.
~