Expedice HABEŠ 2005
Sláva! Pokud se nepřihodí něco neočekávaného a nepěkného, odjíždí expediční team ve složení: Ing. Vašek Lomič, Saša Ryvolová, Marcel Karbus a Maňa Bartůňková 12. dubna 2005 na výpravu do Etiopie! V plánu jsou domorodé kmeny v povodí řeky Omo, Národní parky Mago, Nechisar a Bale (endemický vlk, nyala a další), jezero Tana (křesťanské kláštery a hroši), trek po Simien Mountains, vodopády na Modrém Nilu, chrámový komplex v Lalibele i muslimské město Harar. Bude-li možnost (domorodci z kmene Mursi překvapivě dosud nevyužívají internet ani při nejvýhodnějším připojení), budeme na těchto stránkách umisťovat on-line zpravodajství z průběhu cesty.

Addis Ababa
První den v Etiopii. Dojeli jsme včera v devět hodin večer do hlavního města Habeše. Dnešek věnován organizaci nadcházející výpravy za etnickými kmeny v povodí řeky Omo. Návštěva dvou nejzajímavějších místních muzeí: Národního - setkaní s predchůdkyní člověka "Lucy" a Etnografického, kde provedena kontaktáž se zdejším ředitelem. Tento hovoří plynně slovensky a jeho asistent česky. Veliká vstřícnost! Dnes večer schůzka s naším řidičem a obhlídka terénního vozidla, takže pro dnešek se loučíme!
LOW OMO VALLEY
Dnes je 26. dubna, máme za sebou už skoro 14 dnů putovaní po Etiopii a dnes poprvé možnost internetu. Viděli jsme spoustu úžasných věcí, včetně krokodýlů jako kláda a hroší rodinky. Hrošice nebyla z naší návštěvy právě odvazaná, ale unikli jsme včas. Navštívili jsme vesnice několika divokých kmenů v povodi Omo, včetně Hammmerů, jejichž ženy chodí v zástěrkách z kozí kůže a mažou si vlasy směsí jílu a žluklého masla. Umělecký dojem svůdný, čichový děsuplný. Návštěva u kočovných Mursiu byla zatím asi vrcholem. Kdyz se kolem čtyř bílých "faranží" sevřelo kolem stovky Mursáků s kalašnikovy a jejich ženy na nás začaly klapat taliřky, které mají vložené do proříznutého spodního rtu, už to zase nebyla taková pohoda! V Národním parku Mago paviáni a guerezy zcela běžně. Včera jsme ve vyschlém jezeře Stefania pronásledovali dva pakoně v plné rychlosti - co bude na snímku se uvidí. Počasí nám zatím hodně přeje, jen vytoužený Národní park Nechisar se pro neprůjezdnost jediné přístupové cesty bohužel nekonal ani na druhý pokus...

Národní park Bale a okolí
Poslední dva dny zvláště namáhavý přesun na vysočinu. Silnice jako Drážďany na konci druhé světové, rozdíl nadmořské výšky od 1.200 do 4.000 m.n.m. Leje, leje, leje! Vylezli jsme v děsném dešti a větru na druhý nejvyšší kopec Etiopie (4.377 m), neviděli vzácného endemického vlka, který vypadá jako liška Bystrouška (neboť vlk jak známo není blbý a když leje, tak se na rozdíl od člověka schová), ale viděli jsme úžasné prase s velikými kly, o kterém náš řidič Wondimu tvrdí, že to žádné prase není. Pase se jako divoké, a to vkleče… Snímky vše vysvětlí… Také velkého kudu a nyalu. Paviánů jako naseto. Všechny chýše mají krasný plot z kaktusů – prý proti hyenám. Domorodci nosí kulichy a šály – je tu totiž ZIMA! Všude eukalyptove lesy, na planině Saneti vřes a obří lobélie. Zítra se vracíme do nížiny a pokusíme se probojovat na druhý břeh řeky Omo, kde žijí ti nejnahatější a nejnebezpečnější divoši kmene Surma. Po předchozích zkušenostech příští zpráva pravděpodobně kolem 6. května z Addis Ababy.

SURMOVÉ
Tentokrát to bylo docela DOST africké! Projeli jsme hodně těžký úsek z Mizan Tefari do příhraničního městečka Kibish 16 km od sudánských hranic. Cestu občas vroubily náklaďáky, které uvízly v bahně. Stanujeme na dvoře policejní stanice. V noci přišel mohutný lijak – možná, že zpátky přes hory už to nepůjde. Druhý den procházíme s doprovodem dvou ozbrojených strážců několik osad tolik obávaných bojovníků kmene Surma. Tak strašliví nám zase nepřipadají, ale možná je to kvůli tomu doprovodu… Jeden ze stražců, Arbula, je zvlášť urostlý, pod fialovo-zeleně kostkovaným plédem nádherně černý a nahatý. Prý také světově proslulý. Všichni Američani (ti, co se sem dostanou) si ho najímají… Potkáváme ženy s taliřky ve rtu I bez nich, se smutně visícím a vrásčitým spodnim pyskem, děti s bílou hlinkou na obličeji jako přízraky, strašlivě kašlající vychrtlou stařenu s vodní dýmkou… Na zpateční cestě nás čeká závěrečné povyražení. Je třeba přebrodit řeku, která je v tomto místě dost hluboká, ale hlavně prudce tekoucí.

Na cestě k jezeru
Před dvěma dny jsme dorazili podruhé do Addis Abeby a naše expedice se rozdělila – a to hned na tři části. Mana dle původního plánu odletěla zpět do Prahy, osiřelý Marcel se rozhodl zbytek pobytu absolvovat letecky a my s Vaškem se vracíme k původnímu stylu cestovaní – tj. domorodou dopravou a s batohem. Dojeli jsme do jednoho z nejsvětějších míst Etiopie – Debre Lebanos, kde jsme shlédli zcela nezajímavý nový kostel a kryptu mnichů, popravených za italského fašistického režimu. O to zajímavější byl tzv. “portugalský” most blízko za městem, kde byl krásný vodopád a kolem se proháněli zdejší endemičtí paviáni (gellada baboons) s výraznou rudou skvrnou ve tvaru trojúhelníku na hrudi. Nocleh v díře jménem Fichi a ráno pokračování busem směr Bahir Dar. V Debre Markos nastala na autobusu závada, čímž pádem jsme nedojeli. Zůstali jsme trčet v jiné, ještě horší díře (možná jménem Injbara), kde strávili noc hrůzy v obskurním hotýlku s rudě malovanými zdmi. Etiopský pop zněl do dvou do rána.

Na jezeře TANA
V 5:00 budíček a dojezd do Bahir Daru. Zde velmi příjemná celodenní projížďka po jezeře Tana, kde jsou na ostrůvcích proslulé křesťanské monastyry. Proslulé snad ano, k vidění však příliš mnoho ne. Konečně jsme pochopili, proč jsme nikde neviděli fotky… Chrámy vypadají jako velké kulaté chýše, bohužel se střechou z vlnitého plechu a s křížem na její špici. Uvnitř jsou sice velmi pěkné naivní nástěšnné malby, ale také hrozná tma. Jak říká Vašek, nejzajímavější byl chrám Kebran Gabriel, do kterého jsem já jako žena neměla přístup. Jeden z mnichů předvedl chrámové poklady (velké kříže a koruny) a nádherně iluminované manuscripty. Nesměly se sice fotit s bleskem, ale boží služebník byl ochoten nám je vynést na slunce. Čtyři chrámy z cca dvaceti nám stačily. Hroši bohužel mezitím odpluli jinam a my zítra pokračujeme do města Gondar.

V horách
Naši další zastávkou je město Gondar - Fasilidesův palác a dalších devět hradů. Moc malebné, krásné a klidné místo. Následuje čtyřdenní trek do Simien Mountains. Úžasné kopce, hluboké rokliny, spousta paviánů a obřích lobélií. To se muže stát jenom mně - nejenom, že jsem nastydla v Africe, ale tady v horách mi sežral velký dravý pták, zvaný "požírač jehňátek" můj deník! Byl totiž červený (ten deník) a potvora pták myslel, že je to MASÍČKO!!! Dnes užasná a dramatická cesta přes hřebeny do Axumu.

Debre Damo
Jedno z posledních míst, které jsme na naší výpravě navštívili (tedy jak kdo) je oblíbený klášter Debre Damo. Nesmí do něj totiž ženy (námitka!). Cesta k němu je poměrně strastiplnná, neboť z křižovatky uprostřed polí je nutno jít 11 km pěšky, většinou korytem vyschlé řeky mezi balvany a vzhůru do strmého kopce. Na planině stolové hory o výměře 0,5 km2 je skalní klášter,obývaný cca 150 mnichy. Všichni se těší skvělé kondici, neboť přístup do monastyru je šplhem po laně do fortny asi 25 m vysoko. I ti nejstarší mniši však šplhají jako veverky – mají celoživotní tréning.

Axum
Jedním z nejdoporučovanějších historických míst Etiopie je Axum - kdysi prý sídelní město královny ze Sáby. Chudák královna – musela být opravdu skromná –její palác vypadá jako kamenný chlívek pro stádo koz. Dále jsou tu dvě opěvovaná stélová pole včetně i té nejslavnější stély, která byla v dobe fašistické okupace odvezena do Itálie a právě před měsícem slavně navrácena do Habeše. Převoz byl vzhledem k jejím rozměrům dost komplikovaný – bylo nutné narodní poklad rozřezat na tři kusy, aby se vešel do letadla. Teď leží pod přístřeškem z vlnitého plechu a čeká na vztyčení. To nejhezčí v Axumu jsou podle mého soudu velbloudi!

Jiné století
Závěrečnou perlou historických památek je horské město Lalibela s proslaveným komplexem ortodoxních křesťanských chrámů. To, co je na nich nejpoutavější je, že jsou každý vytesaný z jediného obřího kamenného bloku, a také to, že se v nich dosud odbývají bohoslužby. V klášteře Bet Medhane Alem, který je údajně největším monolitickým chrámem na světě je také velikánský zlatý kříž, který byl před několika lety ukraden a převezen do Belgie, kde ho odhalil v zavazadle překupníka bdělý celník. Križ je nyní opět na svém místě. I my už se vracíme tam, kam patříme! Domů!!! V Addis Abebe bude zítra podle etiopského kalendáře 14.9.1997. Pozítří už bude 23.5.2005 a my budeme zpátky v Praze, v Evropě a reálném čase. Opouštíme zemi, kde včera bude ještě dlouho znamenat zítra, možná pozítří...

zpět

– www.HicSuntLeones.info –