Kypr
Kalimera, Cyprus 2020
Nakonec jsme přece jen odletěli! Testy na Chorobu nám provedli v Praze a následně „namátkově“ celému letadlu i v Paphosu, ale dál už paráda! Táboříme v kempu s krkolomným názvem Polis-Chrysochous na břehu moře a jako mnemotechnickou pomůcku jsme zvolili zvukomalebný povel: „Kryso, kous!“. Je právě úplněk a první noc na kyperském pobřeží je vlahá. Možná i na zdejší poměry až moc – ještě vpodvečer přes 30°C! Kalimera je kyperský pozdrav – tak vítej, Kypře!
Hrobky králů
Jsme kulturní národ, nepřijeli jsme se válet u moře a tak hned následující den začínáme historií! Hrobky králů na okraji města Paphos jsou zapsané v seznamu UNESCO a i když údajně nesloužily královskému rodu, ale „jen“ velmožům starověkého města, podle průvodce LP si svůj název vysloužily, cituji: „pro svůj velkolepý vzhled“! Historicky jsou určitě nesmírně významné, nejstarší pocházejí ze 4.stol.př.n.l. a velkolepost bych si asi představovala trochu jinak – ale možná, že nám na badatelském zápalu ubral fakt, že už od božího rána je na teploměru neuvěřitelných 46°C! A nikde ani stopa stínu! Ale nepovolíme! Prošli jsme všech sedm podzemních hrobek s výklenky, kam se ukládaly ostatky zemřelých, zdokumentovali každý šutr! Ta nejefektnější připomíná monolitický chrám Bet Georgis v etiopské Lalibele. V hluboké jámě do pískovce vytesané atrium s dórskými sloupy působí, jako by se odněkud každou chvíli mohla vynořit postava v tóze s bobkovým věncem na hlavě…
Příbytky bohů
V poledne se přesouváme na archeologické naleziště Paphos Kato – a tady se UNESCO rozhodně předvedlo! Amfiteátr, štíhlé mramorové sloupy, které odolaly zubu času i zemětřesení, ale hlavně podlahy čtyř honosných římských vil s úžasnými pestrobarevnými mozaikami s motivy z řeckých mýtů. Je neuvěřitelné, že se ze 4.stol. př.n.l. zachovalo tolik! Někde jsou pravidelné čtverce, zasypané pískem, zpod kterého vyčuhuje modrá tkanina – tam se zřejmě skrývají další mozaiky, další poklady…Celé naleziště je obrovské, dá se tady klopýtat několik hodin a pořád tady ještě probíhají vykopávky!
Stezkou bohyně Afrodity
Po včerejšího památkách pro změnu trochu přírody! Na poloostrově Akamas je několik krásných treků, ten Afroditin a Adonisuv patří k nejhezčím! Začínáme stoupat vzhůru úzkou pěšinkou, lemovanou borovicemi a cypřiši, nádherné výhledy berou dech stejně jako šílené vedro! Slunce je v nadhlavníku, teplota kolem pětačtyřiceti stupňů! Sotva se vlečeme... Člověk by nečekal, jak může taková "libová dovolená" dát zabrat! Deset kiláků nám trvalo skoro šest hodin! V půli cesty lapáme po dechu pod prastarým dubem, ticho… Ale to nefuním já! „Vašku, koukej – já mám kozy!“ Velitele to zprvu nezaujalo – žijeme spolu přes dvacet let! Jenže tyhle kozy jsou čtyřnohé!
Dolů k vraku
V pátek se jedeme potápět. Vašek dává dva ponory blízko Paphosu, k vraku lodi Vera K a do jeskyně s amforou. Já se spokojím se šnorchlováním nad ním, protože od té doby, co mi při ponoru praskl bubínek už nevykompenzuju, do hloubky už se nepodívám! Nejdřív mi to bylo líto, ale nakonec jsem byla nadšená! Tohle jsou mělké ponory, voda průzračně čistá a viditelnost výborná. Celý ponor jsem shora následovala dive-mastera a ostatní, pozorovala, jak Vašek a další tři potápěči rejdí kolem vraku a bylo to snad ještě hezčí, než samotný ponor! Užívala jsem si nezvyklý pohled na postavičky v neoprénech, jak proplouvají podmořskými tunely, mizí a zase se vynořují z jeskyní a vypouštějí nahoru šňůry růžových bublin. Vypadalo to úplně snově, pohádkově!
Mezi mosty
Vydáváme se po stopách středověké měděné stezky. Dozvěděli jsme se, že právě měď (Cuprum) získala svůj název od jména ostrova – kypros znamená řecky měď. Stezka už dávno zanikla, ale mosty zůstaly. Je jich hned několik, všechny jsou úžasně malebné a většinou dobře skryté. Vybrali jsme si tři nejhezčí - středověký benátský most přes řeku Dhiarizos Kelefos Bridge je nejpěknější a taky nejvíc navštěvovaný. Tady a potom v Troodosu jsme potkávali nejvíc turistů vůbec – a skoro bez výjimky to byli ti ruskojazyční! Skoro to vypadalo, že Kypřani jsou ve své zemi v menšině – holt ten daňový ráj…
Pohoří Troodos - hora Bohů
Dorazili jsme do pohoří Troodos, začínáme Artemidinou stezkou kolem hory Olymp. Aby se to nepletlo: stejnou horu najdeme taky v Turecku a v Řecku! Asi že ten pantheon Bohů se na jeden kopec nevešlo? Měří 1951 m. Nádherná trasa po vrstevnici mezi huňatými, až 500 let starými borovicemi! Úžasné výhledy do údolí - až nahoru to nejde (a dobře tak), protože vrchol hory je osazený vojenskými radary! Dost komické nám připadly lyžařské vleky a sjezdovky na svahu hory, ale v zimě sem prý jezdí bohatí Kypřani na lyžovačku! Větší překvapení je, že vláda zavřela VŠECHNY zdejší kempy, takže od teď budeme spát kde se dá a na tajňačku... Spát v lese nám rozhodně nevadí, jsme soběstační a vybavení – až na jednu věc! Kupodivu na žádné borovici nejsou zásuvky, takže večer nedobijeme mobil ani foťák!
Prezidentův klášter
Oblast Troodos je proslulá hlavně svými ortodoxními pravoslavnými kostely a kláštery – a ty nemůžeme vynechat! Největším z nich je klášter Kykkos, který je sice nový a navíc funkční, ale za sbírku starých ikon a dalších sakrálních předmětů by se nemuselo stydět žádné věhlasné muzeum. Všude fresky, mozaiky, zlato... Dokonce i první prezident Kypru Makarius III. v tomto klášteře působil jako novic a dnes má pomník a hrobku na kopci nad ním.
Malované kostely
Každá sebemenší vesnička má svůj kostelík, mnohé i dva-tři, ale deset z nich je na seznamu UNESCO! Pocházejí z nejstarší doby už kolem roku 1100, přesto jsou převážně úžasně zachovalé, plné pestrobarevných fresek. Jen se vstupem dovnitř bývají problémy, je třeba ve vesnici v taverně nebo kafeterii sehnat někoho, kdo sežene kněze s klíčem. V LP se otvírací doba většinou označuje slovem „sporadicky“... Někde se sice nesmí fotit, ale kněz obvykle ohleduplně odchází telefonovat za roh mobilem, vyloveným ze sutany... Když se mu telefonovat zrovna nechce, odlákám jeho pozornost nějakým dotazem, hodným blondýny: „A prosím vás, já mám ráda kytičky – co to tam venku roste za divná jablíčka?“ Vašek zůstává v té chvíli v kostele osamělý…
UNESCO forever
Navštívili jsme je všechny bez výjimky! Vašek, jako jediný syn dvou zapálených kunsthistoriků trval na tom, že žádný nesmí být vynechán! Začali jsme ve vesnici Pedoulas, která nám dala pěkně zabrat! Uzounké klikaté uličky ve svahu, při průjezdu není kam uhnout, žádná jednosměrka, ale pěkně natvrdo – kdo ustoupí, přežije! Ale stálo to za to! Kostel Archangelos Michael je jeden z těch nejlepších, úžasně zachovalé fresky nám vyrazily dech! Je pozdě odpoledne, nikde nikdo a tak máme tu nádheru jen sami pro sebe! Během dalších tří dnů nám neunikl ani jediný! Agios Ioannis Lambaadistis, Panagia tou Moutolla, Timios Stavros, Panagia tou Arraka, a Panagia Forviotissa, nejstarší Nikolaos tis Stegis a sláva Bohu poslední Panagia tis Podythou. Všechny krásné, všechny jedinečné! Na druhou stranu – ještě, že se jich nezachovalo víc!
Pády s vodopády
Po vší té kultuře máme potřebu se trochu odreagovat v přírodě – nejlíp u vodopádů! Taky je jich v oblasti hned několik, my si vybrali dva. K prvnímu, Kalidonia Waterfall vede od vesnice Platres příjemná trasa ve stínu stromů a podle potůčku s průzračnými tůňkami – po všem tom vedru je to velká pohoda! Vašek samozřejmě neodolal se v tůňce pod vodopádem vykoupat, naštěstí ten Angličan s Japonkou přišli pozdě! V druhém případě, u vodopádu Mylomeris už takovou smůlu neměl, sotva odhodil svršky i spodky, dostavila se početná rodina napříč generacemi a s pohoršením pozorovala, jak se při výstupu z ledové lázně snaží udržet rovnováhu na kluzkých kamenech a současně zakrýt to nejdůležitější! Můj velitel dosáhl naprostého opaku (nebylo to naschvál, že ne?)! Vlajkoslávou mrňavého ručníčku jenom úspěšně upozornil přesně na inkriminované partie! Návštěvníci zděšeně prchli…
Stovky malých smrtí
Kypr je nesmírně malebná země, kterou se vinou jako malé svíjející se užovky silničky plné zatáček v prudkých kopcích. Silnička je často tak úzká, že se na ní nevyhne jedno auto samo sobě... Největší drama nastává v půvabných vesničkách na úbočí hor, kde se chudák řidič musí prodírat myšími dírami tak úzkými, že drhne zrcátky, navíc cesta často lstivě končí v něčí zahrádce! Ve městě zase číhají zrádné kruhové objezdy, NEBOŤ se jezdí vlevo! Tak KDO má vlastně kruci tu přednost?
Hotel Duchů
Na kopečku nad městem Prodromos stojí hotel Beregaria. Obrovský a tajemný! Viděli jsme ho už z dálky, když jsme procházeli Artemidinou stezkou a pohled zblízka předčil všechna očekávání! Ohromná dvoupatrová budova se dvěma křídly jako ukázka megalománie jejího stavitele – a současně jejího zmaru! Rozlehlé pusté sály s vysokými stropy, polorozpadlé grandiózní schodiště, prázdný venkovní bazén s přilehlou převlékárnou… Kdysi to byl luxus nejvyšší třídy, něco jako Titanic svého času – a se stejným osudem! Léta hostil V.I.P. návštěvníky z celého světa – egyptského krále, izraelského prezidenta a další veličiny, teď je z něj Hotel duchů. Po úspěšných skoro padesáti letech provozu zkrachoval vinou několika špatných rozhodnutí, způsobených chamtivostí a lakotou majitelů i nepředvídatelnými a záhadnými situacemi, které jeho pád provázely. Představujeme si, jaké to bylo, když… Dlouhé stoly s bělostnými ubrusy a řadou broušených sklenek, dámy ve večerních toaletách… Přišlo nám to líto – tolik ztracených iluzí…Mystérium a legendy o strašidelném domě dneska způsobují, že i když je objekt oplocený a všude visí tabulky se zákazem vstupu, chodí sem celá procesí zvědavým návštěvníků – musím přiznat, že i včetně nás!
Nikosia, rozdělené město
Nikosie/Lefkosia připomíná Berlín před pádem berlínské zdi. Jediný přechod mezi jihem a severem (Tureckem okupované části) je neprodyšně uzavřen. Vojáci, střežící zátarasy nedovolí hranici ani fotografovat. Jinak je město plné kaváren a obchodů, hlavně těch známých řetězců: McDonald, H + M, dokonce Lidl… Mohla by to být Paříž, Budapešť nebo kterékoliv jiné evropské město. Zato Kyperské muzeum je opravdu úžasné, obrovské množství exponátů z nalezišť po celém ostrově, nádherné kousky, největší antické sochy stojí v prostoru naprosto nechráněné. Samé originály, i když některé až trochu podezřele zachovalé.
Lazare, vstaň a choď!
Mezi Nikosií a Larnakou vede dálnice. Rovná, čtyřproudá, rychlá! Docela úleva po všech těch serpentinách v Troodosu! Zastavili jsme se na chvíli u prý nejposvátnější mešity Hala Sultan Tekkesi na břehu solného jezera – není zrovna velká, ale je to prý třetí nejdůležitější poutní místo muslimů po Mekce a Medině. Zvenčí je rozhodně dost malebná v poměru k šedé placce vyschlého jezera. Krusta soli je tenká a mazlavé bahno pod ní zrovna k procházce neláká… Potom už město. Ani ne moc zajímavé, snad jen ta katedrála svatého Lazara stojí za návštěvu. Jeho údajná lebka je tady vystavená pod zlaceným baldachýnem… Jestli je opravdu jeho? Ale ten ZUB, co jsem si koupila v nedalekém obchůdku na pěší zóně rozhodně pravý je! Žraločí! Ten starý z Indonézie už zestárl a zvetšel – ti dnešní žraloci nic nevydrží!
Modrá laguna
Dojeli jsme na mys Greko, protože dál už to nejde! NP je plný krásných rozeklaných útesů, skalních mostů a azurových lagun. Tak úžasně modrou barvu by žádný Fotoshop nedokázal! K vyhlídce nad mořem právě přijel autobus – svatební! Nevěsta v dlouhé róbě s vlečkou klopýtá kamenitou cestičkou na útes, protože dostatečně romantické svatební fotky jsou přece mnohem důležitější, než obřad sám! Na jedné skále vysoko nad vodou stojí hlouček mládeže a hecují se, kdo první skočí! V zapadajícím slunci je skála zlatě ozářená a postavičky s rozpaženýma rukama v letu vypadají jako malincí Ikarové!
Kříže a krajky
Zatímco současná města jako Larnaka a Limassol nás nijak zvlášť neuchvátila, klášter Stavrouni byl zajímavý až dost! Sice není zrovna nejstarší, ale je významný vzácnou relikvií, třískou z kříže Kristova! Navíc tady panují nejpřísnější pravidla! Nejen, že do něj nesmí ženy, ale ani fotoaparáty, mobily, dokonce ani MP3! Kontrola je nesmlouvavá! „Otevřete batoh, prosím!“ Nádherná byla stříbrotepecká a krajkářská vesnička Lefkara, plná malých obchůdků s velkým uměním! Malebné uzounké uličky s balkónky plnými pelargonii a všude přes covidovou krizi usměvaví lidé! Vaška to natolik zmátlo, že mi koupil krajkový slunečník!
Governor´s camp
Vracíme se obloukem zpátky podél pobřeží směr a čeká nás radostné překvapení! Kemp Governor´s je OTEVŘENÝ! Po několika dnech nocování „v utajení“ je to velká radost! Záchody, sprchy a hlavně ty zásuvky! Stavíme stan vedle přátelského Anglána Steva, který nám hned úslužně nabízí rozlámanou židli, kterou tady někde našel a řadu dobrých rad… Navíc přímo v kempu je krásná malá plážička – co si přát víc? Tady rozhodně dva-tři dny zůstaneme!
Amathous a Mikuláš u koček
V okolí se to památkami jenom hemží, máme co dělat! Začínáme antickým Amathousem – menší antické rozvaliny nezaberou moc času a máme je při cestě! Víc než těch několik slušně zachovalých sloupů nás zaujal chameleon, který nám rozvážným krokem překřížil cestu. Kam taky spěchat v takovém vedru, že? Kolem dalšího solného jezera jsme ještě dojeli k trochu kurioznímu klášteru sv. Mikuláše u koček (oficiální název!), kde nebylo ani živáčka – až na ty desítky koček, které se k nám bleskurychle seběhly a úporně se dožadovaly pozornosti! Asi jim chybí lidská společnost!
Richard Lví srdce a krásná Kypřanka
Lemesoský hrad má hodnotu hlavně historickou, prý se tu v r.1191 oženil Richard Lví srdce s určitě krásnou Berengárií a tím se stal (mimo jiné) i králem Kypru. Na tak velkou událost je celkem skromný… Další středověký hrad Kolossi je o něco větší a vstupuje se do něj po padacím mostě, jak to má být! Tady jsme se nečekaně potkali s Dominikem, prvním Čechem na naší cestě! Žije tady už čtyři roky, má za ženu krásnou Kypřanku Sally a měl radost, že si může chvíli popovídat v češtině! Kyperská řečtina je prý docela těžká…
Starověký Kourion
Skoro na závěr naší cesty zlatý hřeb! Město měst mělo v době své největší slávy za císaře Traiana čtyři tisíce obyvatel a dnes je to úžasné propojení antiky a ranného křesťanství. Starověké římské ruiny i byzantská bazilika, antické lázně, úchvatné mozaiky v Achilleově a Gladiátorském domě - a amfiteátr z 2. stol. př.n.l. Neodolala jsem, abych si v jeho úžasné akustice střihla drobný recitační výstup! Asi to bylo tím vedrem, že mne nenapadlo nic jiného, než Kollárova Slávy dcera: „Aj, zde leží zem ta, před okem mým…“ Kupodivu časomíra, řecky chronón taxis je místní vynález! Vysloužila jsem si potlesk na otevřené scéně od dvojice (jediné) návštěvníků. Mojí osvíceneckou češtinu sice ocenit nemohli, ale vážení – ten přednes! K něčemu je ten coronavirus přece jenom dobrý – i ta nejprofláknutější místa zejí prázdnotou, nikde davy… Apollonova svatyně stojí na druhém nalezišti o 3 km dál směrem na Paphos. Apollon Hylates byl bůh lesů a ochránce města Kourionu a i to, co z chrámu zbylo, je monumentální – a krásné!
Botičky a žůlvičky
Čeká nás poslední den na Kypru, míříme zpátky do Paphosu! Vynechat Afroditinu skálu, místo, kde údajně vystoupila krásná bohyně z vodních pěn jsme si netroufli a taky vstoupili do vln, i když božskou krásu se mi nepodařilo předstírat ani v nových plavkách! Navíc plážička je oblázková, spíš jsem si připadala jako Malá mořská víla – chce to botičky! Trochu nás honí čas, musíme být v přístavu ve čtyři odpoledne, čeká na nás Patrycyja! Schopná pracovnice jedné z místních atrakcí, původem Polka nás ulovila na projížďku lodí s prosklenými okénky pod hladinou ponoru a pozorováním želv. Je roztomilá a neustále veselá (Paty – ne želva!), mluví anglicky, řecky, rusky a polsky a přechází z jedné řeči do druhé s ledabylostí zkušeného moderátora! „Kalimera, people, skažítě mně, how many žůlvička You see?“ Zážitek to byl pěkný a „žůlviček“ jsme viděli kolem dvaceti kusů, ale voda byla dost zakalená a přes okénko se nedalo zaostřit, takže fotodokumentaci nečekejte!
Zpátky v realitě!
Jsme zpátky doma, v realitě… V nejbližší době toho asi nikdo z nás moc nenacestuje – už jsme se dost narajzovali, doma zůstaneme… Ještě, že existuje ten úžasný vynález – vzpomínky! Tady jsou!
~