Island
Na Island autmo
4.srpna 2017 se vydáváme na další výpravu - tentokrát na Island! Zvolili jsme pozemní cestu naším SÚV SantaFé, když už ho máme. Přes Německo do dánského přístavu Hirtshals je to přes 1100km, naštěstí výhradně po dálnicích. Naložíme auto na trajekt Norröna společnosti Smyril Line a poplujeme trajektem nejprve na Faerské ostrovy. Tady si dáme třídenní zastávku než budeme pokračovat do Seydisfjörduru na Islandu. Trajekt je sice "mastný", na druhou stranu díky vlastnímu autu můžeme výrazně ušetřit na jiných věcech. Srpen by měl na islandské poměry mít nejstálejší počasí (doufejme, že ne pod značkou: "leje furt") a náš itinerář je víc než bohatý! TAK vzůru!
Faerské ostrovy
Naše první zastávka po téměř dvou dnech plavby trajektem jsou Ovčí ostrovy - na mapě zvané Faerské. Máme tři dny jako stop-over, než budeme pokračovat na Island. Hned první štace naprostá paráda - dvouhodinová plavba vyletní lodí podél útesů Vestmanna je sice turistická atrakce (navíc dost drahá), ale byla by chyba ji vynechat! Dramatické útesy kontrastují s ostře zelenými svahy, na kterých se v neuvěřitelném srázu pasou ovce. Kapitán předvádí efektní průjezdy skalními branami i tunely a slalom mezi skalními sloupy. Nelitovali jsme... Pokračujeme romantickým údolím směr Saksun. Stavení s drnovými střechami, kostelík nad mořským zálivem, pasoucí se koníci a vodopád – jasně pohlednicová záležitost! Cestou zpátky asistujeme u stříhání ovcí. Nejlepší střihači prý stihnou ovečku za 80 vteřin! Počasí nám zatím přeje.
Ptačí ráj na Mykines
Naprosto úžasný den na nejzápadnějším ostrově Mykines, proslaveném obrovskou ptačí kolonií. Pokud jsme se obávali, že vzhledem k pokročilému datu už neuvidíme nejtypičtější zástupce zdejší ptačí říše - papuchalky, teď máme jinou starost! Jak prokristapána vybrat z těch zhruba 300 fotek těch několik nejlepších? Máme papuchalky na útesu, v trávě, v detailu i skupince, dokonce papuchalka letícího a s rybkami v zobáku! Ostrov je prakticky opuštěný, jen v přístavu pár chaloupek a jinak jen zelené pastviny s ovečkami, vlnici se kopečky - a ptáci! Nádherný celodenní trek zakončil výhled na úžasné skalní sloupy, tyčící se z moře na okraji fjordu ostrova Vágar.
Neviditelný vodopád
Na Islandu jsme přistáli za neustávajícího deště, teplota 8°C. Holt léto! Z přístavu uháníme měsíční krajinou mezi lávovými poli rovnou k prvnímu kultovnímu vodopádu Dettifos. Nikde ani křovíčko, remízek. Když psal Wabi o Islandu jako o zemi červených borovic, šlo zřejmě o dost velkou básnickou licenci... Chce se mi čůrat a Vašek nabízí, že mi zastaví a můžu jít za strom. Má nepochybně na mysli ten osamělý strom na obzoru... Vodopád tone v mlze, leje jako z konve a silný protivítr završuje dílo zkázy - foťák se nedá ani vybalit z pouzdra! No jo – „hřímá zemí fjordů severák…“ Pozn: Foto pořízeno o několik dnů později při opakovaném průjezdu.
Trek v NP Asbyrgi
Pršelo zase celou noc a nepřestává ani teď, když se chystáme na trek v NP poblíž Asbyrgi. Pláštěnky, rukavice, pohorky - to zvládneme! Vzhledem k počasí jsme si vybrali příjemnou sedmikilometrovou hřebenovku. Všechny cesty jsou dobře značené a za dobrého počasí to musí být paráda! Většina trasy vede úzkou pěšinkou mezi borůvčím, lemovanou co krok výstavními exemláři kozáků - bude houbovka? Než jsme urazili půlku cesty, žbluňká nám v botách jako v rybníce... A pak že poručíme větru, dešti... Traduje se vtip, ve kterém se Islanďan ohrazuje: „Jak to, že nemáme žádné léto? Například vloni připadlo na desátého srpna!“
Výprava velrybářská
Míříme do Húsavíku, kde je nejznámější středisko výletů za pozorováním velryb. Hodně váhám, tahle atrakce je setsakra drahá a pokud bude pořád mizerné počasí... Do přístavu jsme dorazili deset minut před čtvrtou a zničehož nic v plném slunci! "Chcete jet hned teď?", ptá se slečna za pultíkem a já: „Což takhle "last minute" slevička? Jo? O.K. - tak jedeme!“ Od začátku je to ohromně vzrušující a zábavné. V nepromokavých overalech vypadáme jako kosmonauti a s lodí i s námi to pěkně hází. Velryba na druhé hodině! Jde nahoru. Objevil se vodotrysk, potom se nad hladinou vyloupl lesklý černý hřbet - a konečně ten kýžený ocas! Mám ji! A další, tentokrát na čtvrté hodině. A ještě jedna!!! Hurá! Mám ve foťáku čtyři, čtyři pořádné velrybí ocásky!
Jezero Muchniček
Mývatn krom zmiňovaného hmyzu nabízí spoustu přírodních krás. Skalní město Dimmuborgir je tak trochu Adršpach, ale lávový. Za to něco jako Hvelir s bublajícím sirným bahnem u nás nenajdeme a je to moc malebné. Na sopku Krafla se momentálně nesmí, což nás trochu zklamalo, ale obešli jsme si aspoň fotogenické jezero v kráteru Víti pod ní. Poprvé jsme použili i náš dron na natočení pseudokráterů na břehu jezera, které zdola vlastně vidět nejsou!
Vodopád Bohů
Godafoss není největší, za to jeden z nejdůležitějších vodopádů na Islandu, protože tady tehdejší recitátor zákonů (skvělá profese!) v roce 1000 svrhl do peřejí sochy pohanských bůžků a nastolil křesťanství jako oficiální náboženství. Nebe je temně modré, lidí jako o pouti a Asiatky s plochými obličeji pózují svým manželům na skalisku nad pěnící se vodou. Cestování povznáší…
Koníci, které tu pěstují jsou trochu jiní. A proto pokud opustí zemi, už se nesmí nikdy vrátit…
Do ptačích ploutví
Ve městě Saudarkrókur je jediná fabrička na zpracování rybích kůží na Islandu, možná i světě. Šijí se z nich kabelky, boty a dokonce kravaty. Dodávají je firmám jako Gucci, Dior a dokonce Citroenu na potahy sedadel! Libo-li peněženku z lososa? Neodolala jsem a koupila si jednu malou vydělanou kožku jen tak – na památku… Určitě je to lepší suvenýr než vycpaný papuchalk!
Vatnsnes
Odpolední zastávka na poloostrově Vatnsnes u fotogenické skalní brány Hvítserkur, trčící v moři kousek od břehu, se vyplatila. Na nedaleké pláži jsme totiž zastihli kolonii tuleňů. Z dálky vypadali jako šedé balvany – dokud některý z nich neodpleskal do vody. Na ústup nás bohužel zahnal útok ptáků-rybáků, kteří mají dost nepříjemný zvyk nalétávat na narušitele svého území… Co do velikosti to nejsou žádní kondoři, ale zobáky mají pěkně špičaté!
Sněmovní pláně
Thingvellir je málem historií Islandu v kostce. Už v roce 930 se tu sešlo první zákonodárné shromáždění. V roce 1000 (to se dobře pamatuje) tady bylo uzákoněno křesťanství a v 16.století tu topili čarodějnice. V roce 1943 při vyhlášení nezávislosti na Dánsku se tu sešla polovina národa. Dnes se tu schází pro změnu polovina národů světa, aby si udělala selfie u vodopádu. A jezero Silfra je prý jedna z nejlepších sladkovodních potápěčských lokalit na světě. Značku: „Pozor potápěč“ na silnici hned tak neuvidíte a potkat potápěče v plné polní, s lahví na zádech, jak kráčí přes silnici je zážitek přímo na úrovni sci-fi! Za v přepočtu čtyřicet tisíc CZK si tu může dopřát ponor i začátečník...
Neopominutelný Reykjavík
V Reykjavíku, hlavním městě Islandu, žijí dva ze tří obyvatel státu. Dominantou města je betonová katedrála Hallgrímskirkja, která nás po pravdě příliš neoslovila, i když z architektonického hlediska je jedinečná. Ostatně i místní k ní mají prý spíš ambivalentní postoj, než že by ji přímo milovali… Vnitřní prostor je skoro pustý a jedinou ozdobou jsou obrovité varhany s pěti tisíci píšťalami. Jejich zvuk je stejně monumentální, jako rozměry – a my měli štěstí, že na nich zrovna preludovala křehká plavovlasá varhanice. Další neopominutelnou, i když dost diskutabilní dominantou města, je Harpa - jakýsi islandský "Pakul" – předimenzovaný Palác kultury v přístavu. Vila, kde Gorbačov s Reganen ukončili studenou válku vypadá naopak na tak velký čin poměrně malá. Vrcholem bizarnosti je pak neuvěřitelné muzeum penisů. Na tři stovky exponátů napříč světovou zoologií včetně vorvaně a polárního medvěda korunuje jediný lidský, odkázaný muzeu přímo původním majitelem!
Praotec Geysir
Slavný Gejzír, ačkoli dal jméno všem podobným úkazům světa, už je ve výslužbě - z jeho jezírka už voda nějaký čas pravidelně netryská. Naštěstí sousední Strokkur chrlí svůj vodotrysk spolehlivě zhruba co 5 minut až 30 m vysoko k nebi za koncertu spouští fotoaparátů (včetně našich). Je ovšem maličko potměšilý, takže první výtrysk člověk zpravidla nestihne. Musí si počkat na další, který už rozpozná včas podle sytě modré bubliny, která se na jezírku vytvoří těsně před erupcí.
Všechny barvy duhy
Do Duhových hor vede strastiplná silnice F208, sjízdná pouze v létě pro 4x4, plná výmolů, šutrů a s brodem před kempem Landmannalaugar. Pustou plání se prohání ledový vítr trhající stany, ale uprostřed ní můžete najít rozkoš v tůni horké vody, která tu vyvěrá na povrch. Utírání a oblékání jen pod oblohou je už poněkud drsnější záležitost. Trek přes leskle černé obsidiánové sopečné pole kolem dýmajících fumarol až na vrchol kopce Bláhnúkur s kruhovým rozhledem na okolní svahy hrající všemi barvami je jedinečný a nezapomenutelný!
Tam za tou duhou
Vrátili jsme se na Okružní silnici, která nás dovedla do Skógaru. Je tu skansen domečků s drnovými střechami a hlavně malebný vodopád Skógarfoss s permanentní duhou. Nad něj na vyhlídku vedou dlouhé železné schody po kterých neustále proudí davy turistů, zatímco pod ním se fotí asijští novomanželé. My si radši nafotíme nedaleký ledovec Mýrdalsjökull, k jehož čelu se dá dojít a za nekřesťanské peníze projít i kus po něm...
Papoušci Severu
Dyrhólaey je nejjižnější místo islandské pevniny. Na mysu u majáku stojí v moři mohutná brána, pod kterou projede prý i plachetnice - ale žádná to zrovna nezkoušela! Směrem na východ je útes s velkou kolonií papuchalků, které je tady možné dobře pozorovat včetně jejich neohrabaného létání. Přistání vždycky vypadá spíš jako havárie! Papoušci Severu nemají hnízda, žijí v norách a pohled na to, jak si „zametají před vlastním prahem“ je k nezaplacení! Ještě dál na východ u Víku je vidět dlouhou pláž z černého písku a z moře vystupující vysoké kamenné jehly.
Naše malé tajemství
V národním parku Skaftafell je slavný vodopád Svartifoss s obnaženými čedičovými sloupy, podle kterého prý byla postavena katedrála v Reykjavíku. Od něho vede i stezka na kopec s vyhlídkou na nejvyšší horu Islandu Hvannadalshnjúkur (2110m). My jsme si našli tajné termální jezírko (Hot Pot) v kterém jsme byli úplně sami, hleděli na ledovcový splaz a pozorovali v dáli osamělého zoufalce, jak se jezírko marně snaží také najít... A cestou zpět jsme potkali polární lišku! Jen pro úplnost: Byla čokoládově hnědá (což je v létě normální).
Když ledy tančí
Pod největším islandským ledovcem Vatnajökull tající voda vytvořila ledovcová jezera Fjallsárlón a Jökulsárlón. Plují po nich obrovské namodralé ledové kry, které se odlamují z čela ledovcových splazů. Na obou místech nabízejí cestovky projížďku lodí po jezeře, ale my jsme raději vyslali do vzduchu své předsunuté oko (drona). Druhé z obou jmenovaných míst je skutečným vrcholem pohádkové cesty. Jezero je tady spojené s mořem, takže kry do něj po jedné straně řeky odplouvají, aby je příliv zase přinášel po druhé straně zpátky. Narážejí do sebe, točí se a mezi tím plují a loví ryby tuleni. Dá se na to koukat celý den...
Všude dobře...
V Egilsstadiru se náš okruh uzavřel. Zbývá krátká cesta horami do přístavu Seydisfjördur ve stejnojmenném fjordu, nalodění auta na trajekt a 48-mi hodinová plavba do Dánska - a pak ještě cca 13 hodin řízení směr Praha. Sice po dálnicích, ale kolem Hamburku bylo velké množství dlouhých uzavírek poloviny dálnice. Ještěže na lodi je čas nabrat na to síly. V bufetu si lze vzít masa dle libosti, hraje k tomu folková kytara a ani lodní sauna není k zahození, tedy pokud by v ní pořádně topili... Domů jsme si přivezli krom spousty zážitků přes dva a půl tisíce fotek, videí i záběrů z dronu a bude sakra těžké vybrat ty nejlepší. Island je za námi – „jen staré ságy zpívají…“
~